Mohla za vznik Tyršova koupaliště zadřená tříska?

"Začátkem 30. let nebylo ve městě žádné umělé koupaliště a zájemci o koupání museli vyhledávat osvěžení ve vzdálenějších místech, např. v rybníku v Choustníkově Hradišti, na Dachovech u Hořic, ve Chvalkovicích u České Skalice, na Pecce i jinde. 

Přírodní koupání bylo ve Dvoře pouze na Labi ve Strži, v místě, kde se říkalo v Hamburku. Volný tok Labe byl zde opatřen několika kabinami a plošinou pro slunění zhotovenou ze špatně hoblovaného řeziva, působením povětrnosti značně zvětralého. Na těchto prknech jsem si jednou zadřel hluboko pod kůži třísku. Tatínek mně ji slíbil ošetřit až doma, ale pak na to zapomněl, což mně nijak nevadilo, protože jsem věděl, že by musel použít svou chirurgickou zručnost. Nezapomněl však na hluboký smysl památné věty, kterou tehdy pronesl, totiž že je naprosto nezbytné v takovém městě jako je Dvůr vybudovat moderní umělé koupaliště. A protože tento záměr našel podporu v jedné osobě, představující jak výkonnou moc města, tak financování z titulu předsedy ředitelství Spořitelny Královédvorské, dostala rázem tato myšlenka reálné vyhlídky na úspěšné uskutečnění.

A tak se stalo, že v neděli 18. června 1933 v 10 hodin mohlo být slavností otevření nového Tyršova koupaliště, nedočkavě očekávaného celou veřejností, reálnou skutečností. 

Ač se jevilo jako pošetilé a iracionální dávat zadřenou třísku s výstavbou koupaliště do příčinné souvislosti, choval jsem jako žák obecné školy v koutku duše přesvědčení, že mám zásluhu, byť nepatrnou, že obě události se vzájemně ovlivnily, a teprve v dospělejším věku mne toto přehnané sebevědomí opustilo.

Otevření koupaliště předcházely znalecké prohlídky koupališť tehdy již vybudovaných, např. v Praze, v Ústí nad Labem, i za hranicemi státu ve Walzbrychu (tehdy německém Waldenburgu) nebo ve Wroclavi (tehdy německém Breslau), z nichž bylo mnohé převzato jako inspirující vzory. 

Koupaliště patřilo k nejlepším u nás a vyhovovalo náročným podmínkám pro mezinárodní plavecké závody a pro provozování vodního póla, kteréžto sporty odborně zajišťoval nezapomenutelný první plavčík pan Józa, jehož si pamatuji proto tak dobře, že mne naučil plavat.

Když dozněly ohlasy na nové koupaliště, ustavil se dne 26. září 1934 přípravný výbor pro uspořádání Textilní a krajinské výstavy, jehož předsedou byl zvolen můj otec, starosta města."

Jaroslav Bilina působil jako starosta 13 let a nebýt nacistické okupace jistě by ve funkci pokračoval. Válečné události bohužel způsobily, že musel funkci opustit. Jeho nesmlouvavý postoj vůči okupantům mu Němci neodpustili. Využili stanného práva po atentátu na Heydricha. Dne 3. června byl zatčen, odsouzen stanným soudem za schvalování atentátu a 5. června 1942 v 7 hodin ráno popraven.

Čest jeho památce!

Zdroj H. Rezková, P. Špatenková, 

Nebylo jim souzeno žít, Regiona, 2018

V minulých dnech vyšla kniha Vojtěcha Kyncla Děs dýchl do tváře, která je věnovaná všem 194 obětem, které byly popraveny v Pardubich na Zámečku. Kniha obsahuje medailonky všech královédvorských obětí v čele se starostou města J. Bilinou.

Pavlína Špatenková