Proč máme vlakové nádraží tak daleko?!

Bedřich Tinus byl zámožný, patřilo mu mnoho polností od Netřeby až po třemešenskou silnici. Patřilo mu i Údolíčko, kde byl podle něho pojmenovaný pramen - Friedrichsquelle. Byl i majitel pohostinství. Zeť Tinuse JUC Hnízdo byl v r. 1872 starosta Sokola. Založil v r. 1874 spolu s Vaníčkem živnostenskou záložnu, která po dvou letech zkrachovala. Ztrátu museli platit její členové, většinou Sokolové. Byli to často lidé skrovných příjmů.

Nádraží mělo původně stát v místě dnešní teplárny. Když se měla stavět dráha, přemluvil Tinus všechny majitele pozemků, aby pozemky neprodali. Společnost dráhy, aby se vyhnula dlouhému procesu vyvlastňování, raději vedla železnici mimo město. Když se severoněmecká dráha, jak se jí říkalo, stavěla, byl pro ní lámán kámen i v lomu na Betlémě. Dělníci pocházeli většinou z Haliče. V té době došlo k největšímu poškození Braunových skulptur.

Dráha byla dokončena v r. 1856. V r. 1866 byla ale za války s Pruskem částečně poničena. Byl vyhozen do povětří viadukt nad Stanovicemi, aby bylo zabráněno použití dráhy Prusům. To však nemělo žádný účinek.

Umístění nádraží mimo město se pak vymstilo v době okupace, při zabrání Sudet, kdy Dvůr musel používat po určitou dobu nádraží v Hořicích. Také podniky ve městě trpěly velkou vzdáleností od nádraží a domáhaly se vlečky. Ta nakonec bylo postavena až okolo r. 1950 (stavba vlečky na fotografii). 

PROŽRANÁ DRÁHA

Již okolo r. 1892 se začalo jednat i o zřízení dráhy z Úpice přes Dvůr do Hořic. Jen vypracování plánů stálo mnoho peněz. Značnou část rozpočtu pohltilo pohoštění při mnoha jednáních. Projektu se pak říkalo "prožraná dráha". Ve Dvoře bylo přitom započato již se stavbou nádraží. Je to "zeď" v bývalé traktorce od vrátnice po nynější stanici technické kontroly (STK).

Více o této neuskutečněné dráze najdete v samostatném článku!

Jan Faust